Chalupa Přívoznická č. 39.

Tuto chalupu vystavěl v r.1576 tesař Melichar a nebyl za ni ničeho dlužen a tak seděl na gruntu zaplaceném a nezávadném. R.1591 v outerní den po svatém Haštalu za převorování Baltasara Heinfriedla, koupil sobě chalupu k vlastnímu držení a dědičnému užívání od Melichara tesaře Jakub Hanzlíček, za sumu 40 kop míš. Zavdal při actum zápisu 15 kop a zavázal se ročně až do vyplnění sumy spláceti po 2 kopách. Léta 1604 při držení soudu při sv. Valentinu položil Jíra Řezník peněz gruntovních za předepsanou chalupu 2 kopy a měl ji zaplacenou. Ve válce třicetileté Jíra Řezník zmizel, chalupa se dostala nápadem vrchnosti, od kteréž ji koupil za 24 kop míš. a zcela zaplatil Ssimon Hanzliczek. V roce 1660 ještě chalupu držel. Ku konci stol. XVII. byl na ní nový hospodář Jan Horžalka, Voršila žena a syn Jan, kteříž ale všichni zemřeli, takže chalupa zase změnila hospodáře, jímž se stal Jan Andrýssek a jeho žena Alžběta. Andrýsskův syn Jan zahynul na vojně a chalupa měnila často majetníky, kteří byli nejvíce rybáři a přívozníky.
Jako tací uvádějí se v stol. XVIII. Mareš, Sýkora, Šplíchal. R.1756 měla chalupa 2 strychy rolí a to u volše a na kopaninách. Stála u přívozu v místech, kde jest nyní mýtný domek. V r.1779 při požáru zámku shořela do základů, ježto byla velmi stará a sešlá. V r.1850 býval tam přívozníkem František Holcát.
Starý Holcát, muž sluncem do hněda opálený, vrásčité tváře a neholeného vousu měl ve zvyku, když vstoupili lidé velcí na loď, bez zvláštní příčiny zvolati: „Jděme na druhou", čímž všechny přinutil, aby z lodi vystoupili a přešli na druhou. Od přívozu platili jen cizí lidé, domácí platili paušál, chudé převážel zdarma. Platil se 1 kr., od trakaře 2, od kusu dobytka 2- 3, od vozu 5-10. Vedl-li někdo krávu, nebyla tato brána do lodi, nýbrž jen průvodčí a kráva musila na provaze jsouc držána se broditi neb přeplavati. Holcát měl přívoz najatý od obce, bydlil v přívoznickém domku, před nímž byla malá zelinářská zahrádka. Přívozník se také zabýval lovem ryb do sítí, saků či pytlů, vrží proutěných košů, na udice a provázky. Ryby se prodávaly od oka neb na váhu.
Posledním převozníkem byl Václav Kouša, jenž převážel do až do vybudování mostu 1897.

zpět